Do Mnichova za atraktivní Ženou bez stínu?

18.07.2017

© Wilfried Hösl – Bayerische Staatsoper
© Wilfried Hösl – Bayerische Staatsoper

Ano! A slovo "Ano" zde pak zaznívá zcela jistě a to z mnoha důvodů. Prvním z nich je krásné bavorské město, které je s námi historicky spjato v mnoha oblastech. Druhým důvodem je jedno z architektonicky nejzdařilejších divadel, která jsou na světě k zhlédnutí. Jako třetí důvod nelze neuvést přítomnost magické osobnosti Kirilla Petrenka, který, jak se vzhledem k jeho interpretačním pojetí jeví, je odpovědí na hudební stanovisko neméně magického Christiana Thielemanna.

Straussova Žena bez stínu (na libreto velkého Huga von Hofmannsthala) je sice pohádkou, kterou tak jak zní a působí, dospělý člověk přijímá a těší se z ní, dětských posluchačů by se však, a to nezávisle na inscenaci, měla do pozdního věku vyhnout. Času na ni je dost a dost, snad je i lepší začínat jinými ženami, jako třeba to Mlčenlivou (přitakají možná i muži, kteří o existenci Mlčenlivé ženy z pera dalšího velmistra slov Stefana Zweiga nemají ponětí), či tou na řeckém ostrově na pospas ponechanou.

© Wilfried Hösl – Bayerische Staatsoper
© Wilfried Hösl – Bayerische Staatsoper

Na letním festivalu v Bavorské státní opeře v Mnichově byla ženou bez stínu na operním nebi stále více zářící ruská sopranistka Elena Pankratova. Ta se svým hutným a mocným sopránem dokáže velké věci a technika jí dovoluje, aby své umělecké schopnosti uplatňovala jak v pasážích exponovaných, tak v těch, které mají vyjadřovat niterné city a nejhlubší zákoutí lidské duše. Těšme se na její vystoupení v roli Sieglindy v Semperoper začátkem příštího roku! Od barvířky k jejímu muži. Barvířem byl v Mnichově velmi oblíbený Wolfgang Koch. Jeho baryton má záviděníhodnou oblost a měkkost, pěvec však svůj výraz dokáže eskalovat i do poloh ostrých a výrazně expresivních. Roli pracovitého muže, který marně touží po dětech, vykreslil zajímavě i po psychologické stránce. Chůvou byla velezkušená Michaela Schuster. Ukázková artikulace a intonační jistota tvořily základ pro výkon, za který ji festivalové publikum odměnilo velkým potleskem.

Burkhard Fritz patří k velmi často obsazovaným pěvcům na mnoha mezinárodních scénách, mezi to nejlepší, co je dnes na pódiu ve slavných evropských domech možno slyšet, ale nepatří. Je až příliš limitován tím, co mu bylo od matky přírody poskytnuto, a ač je muzikálně spolehlivý, intonačně jistý, rytmicky přesný a herecky zkušený, často při jeho zpěvu cítím, že bych rád zrovna v daný moment slyšel někoho jiného. Vzpomeňme zde například na nedávné uvedení Ženy bez stínu v Lipsku, kde byl fantastickým císařem americký tenorista Roy Cornelius Smith! O co méně známý, o to více atraktivní hlas. Inu tak to bohužel bývá. Fritz však nezklamal a byl i svým způsobem velmi dobrou oporou pro císařovnu, kterou v daný večer ztvárnila umělkyně vrcholná. Tou je dozajista Ricarda Merbeth. Její kávový a až čokoládově zabarvený hlas se nedá v jakékoliv roli, kterou tato pěvkyně interpretuje, nerozpoznat a posluchač je až uchvácen tím, jakým způsobem si německá sopranistka pohrává s hlasem, s jakou jistotou nasazuje tóny, s jakým sebevědomým se vrhá do výšek, aby v zápětí klesla o mnoho pater níže a vystřihla báječně znělé tóny hluboké. Merbeth je vzorem zralého interpretačního mistrovství. Pěvkyně je na vrcholu své kariéry, přejme si, aby na něm byla schopna být ještě mnoho a mnoho let!

© Wilfried Hösl – Bayerische Staatsoper
© Wilfried Hösl – Bayerische Staatsoper

Operní dílo Žena bez stínu vyžaduje mnoho sil pro celý divadelní ansámbl. Sbor pod vedením Sörena Eckhoffa je vždy perfektně připraven, nejinak tomu bylo i nyní. Jeho výstupy byly protkané metafyzickými vrstvami mystických tónů, výtečné vysvědčení si odnáší i Petrenkův orchestr, u kterého jsem nezaslechl jediné zaváhání a Straussova partitura mu vyzněla jako dílo, které má zajišteno slávu na věky věků. Inscenace, o níž se postaral Krzysztof Warlikoeski (scéna a kostýmy Malgorzata Szczesniak, světlo Felice Lott), a která měla premiéru teprve před několika málo lety, je mnoha divákům známa i z televizních obrazovek (zde bylo možno slyšet v roli císaře Johana Bothu, dále pak Adrianne Pieczonku a Deborah Polaski). Nejvíce si ji však užijete naživo.