Romeo a Julie, Polina Semionova a Alejandro Virelles v choreografii Johna Cranka v Deutsche Oper Berlin

28.01.2019

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Staatsballett Berlin, fenomenální instituce závratné umělecké úrovně, koncem ledna, v měsíci únoru a poté i v měsíci červnu, přichází se sérií představení baletu Romeo a Julie. Hraje se v Deutsche Oper, a přestože je choreografie Johna Cranka (1927-1973) řazena mezi ty značně stařičké (autorem scény a kostýmů je Thomas Mika), vzhledem k její proslulosti mezi diváky i tanečníky samotnými, si ji v Berlíně jistě nenechá ujít žádný milovník tance. Jistě, milovník tance, ale též milovník příběhu, protože je to právě Shakespearova literární předloha a Prokofjevova nesnesitelně krásná hudba, která povyšuje právě tento balet na cosi více, než je "jen" balet.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Tančící herci, hrající tanečníci, lidé z masa a kostí mající v povaze tolik potřebný humor, ale i literární postavy mající starosti, kvůli kterým se z života zase až tolik neradují a tvoří tak bohužel základ tragédie vyúsťující ve smrt sebe sama i ve smrt těch, o které se tolik nesmyslně báli. To vše bylo v mistrném provedení vidět právě v Deustche Oper. Základ tomu dal ruský mezikontinentální triumf 21. století, Polina Semionova, Julie jako ze splněného snu, Julie jako obraz Prokofjevovy představy Julie, když komponoval její hudbu, Julie jako mladičká, milující a milovaná dívenka, která to měla v italské Veroně dotáhnout na nejvyšší úroveň lidství. Byl to opět Semionové večer, nadšené obecenstvo jí to dalo náležitě najevo.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Zlo ovšem, jak to tak bývá, porazilo dobro a to proto, že dobro je příliš líné a zlo příliš činné, z čehož lze usuzovat, že Bůh se ještě nenarodil. Poražen byl tedy i životní vzlet Romea, jeho láska, která měla hory přenášet, skončila příliš brzy. Toto vše impozantním způsobem tancem i mimikou vykreslil kubánský tanečník Alejandro Virelles, který se k Semionové hodil jak charakterově, tak typově. Hrozivým a dramaticky působivým Tybaltem byl osvědčený a vždy fyzicky dokonale připravený Vahe Martirosyan. Perfektní skoky, příkladná stabilita a dynamika, to byly atributy, které zdobily výkon Dina Tamazlacaru, který velice výrazným a povedeným komickým stylem zaujal i ve scéně svého umírání. K vidění byly i další výtečné taneční individuality. Jmenujme alespoň Evelinu Godunovou, Ianu Balovou, Lucianu Voltolini (ohnivé cikánky) či Daniellu Muir a Cécile Kaltenbach. Neméně velký dojem udělala Sarah Brodbeck v úloze expresivní a výrazně herecké hraběnky Kapuletové.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Dirigent Ido Arad volil ve svém přístupu s orchestrem Německé opery v Berlíně spíše volná tempa, velmi dobře si ovšem poradil s dynamikou a zvuk Prokofjevovy partitury vyšel z celkového pohledu přesvědčivě. Vedle nástrojových skupin, kterým vyšla souhra na výbornou, se blýskly i hráči při svých sólech. Až na několik drobných, lidsky a profesně pochopitelných zaváhání, jsem byla spokojena.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

V dalších představeních Romea a Julie bude v Berlíně možno vidět další výtečné primabaleríny a první sólisty. V únorovém představení jistě nadchnou Elisa Carrillo Cabrera a Denis Vieira, v červnu nepochybně i Yolanda Correa a Dinu Tamazlacaru či Ksenia Ovsyanick s Marianem Walterem. Toužíte-li ovšem vidět dvojici, na kterou jsem měla štěstí já, ve výčtu předprázdninových termínů najdete i jména Semionova a Virelles.

www.deutscheoperberlin.cz

© ElegantClassics
© ElegantClassics
© ElegantClassics
© ElegantClassics
© ElegantClassics
© ElegantClassics