Recenze DVD : Charles Ives u labelu Accentus

17.02.2020

Když se mi do rukou dostal nový titul labelu Accentus, který je na dvou DVD discích kompletně zaměřen na dílo amerického skladatele Charlese Ivese (1874 až 1954), měl jsem vedle radosti z dokumentu jako takového i radost z možnosti poznat nastudování díla jménem Universe incomplete, které v roce 2018 v Bochumi nastudoval režisér Christoph Marthaler.

Dokument sám o sobě se jmenuje The unanswered Ives a se svým týmem jej připravila Anne-Kathrin Peitz, žena, jejíž tvořivé kvality lze bez nadsázky srovnat s kvalitami skaladatele samotného! Na třiapadesáti minutách je rozprostřen tak fantasticky zpracovaný pohled na "průkopníka americké hudby", že snad mohu tvrdit, že jsem dosud nikdy tak pěkně pojaté vyprávění neslyšel - a tom mám toho za sebou mnoho. Kéž by nastala situace, že by byl dokument pro českého diváka předložen i s českými titulky v české televizi. Malé "č" píši záměrně, protože to velké si česká televize nezaslouží.

Jak na dokument a Universe incomplete, tak na Charlese Ivese jsem se svědomitě připravoval, chtěl jsem znát odpověď na každou otázku a není otázkou, zda mi v tom pomohla zkušenost s poslechem Nezodpovězené otázky v Rudolfinu v podání Philharmonia orchestra (Christoph von Dohnányi, 2015). Je to tvrzení. Pomohla i zkušenost s Central park in the dark s ČF (Diego Matheuz, 2013) a s Třemi místy v Nové Anglii se SOČR (Stefan Ausbury, 2016). Ives mne vždy zaujal natolik, že jsem pokračoval v jeho "studiu", chybělo však něco, co právě nyní přinesla Peitz. Kruh se uzavřel, již stačí jen poslouchat.

Poslouchat ovšem nestačilo Christophu Marthalerovi, který s pomocí dirigenta Tituse Engela v Bochumi, kde oba své síly spojili s Annou Viebrock (design scény a kostýmy), vytvořili kompozici obrazů podkreslených skladatelovou hudbu. Výtečně se prezentující ansámbl Bochumer Symphoniker (zapojen i do inscenace) se tak dostal ke slovu prostřednictvím děl (nebo i výňatků z nich) jako jsou kvartet č. 2, 4. symfonie, 2. symfonie, pochody, atd. Poslouchání je ovšem často přerušováno mnoha dialogy a zvuky, které jako takové moc libě nepůsobí. Toto lze ovšem říci i o mluveném slovu, resp. o zvucích, které jsou často považovány za slovo (nebo slovo považováno za zvuky?). Když jsem si prožil prvních 15 minut fronty - ano doslova takové fronty, jako známe při čekání na kabáty v divadle, říkal jsem si, že nic "lepšího" zřejmě už přijít nemůže a těšil jsem se na další průběh. Po více než dvou hodinách jsem ovšem zjistil, že právě ona fronta a hudební doprovod k ní byl tím nejlepším, co jsem v daný časový interval zažil. Přiznám se, kromě fronty, si dílo znovu nepustím, opravdu stačilo jednou, věc ovšem není možno nijak odsoudit. Dala spoustu práce a ta byla protagonisty skvěle provedena. Jde o záležitost pro skalní nadšence, specialitu, ke které se dostanete jednou za sto let. A mě se to již podařilo. Celkově vychází vydání dvojalba jako chválihodný a přínosný počin doplňující (zejména díky dokumentu) materiál o výrazném Charlesi Ivesovi pro žádostivé posluchače.