Recenze CD : Vznešená komorní jízda Berlin Piano Quartet má své pokračování

17.11.2017

Po necelých dvou letech se soubor Berlin Piano Quartet vrátil do malého sálu rbb v Berlíně (nahrávalo se v březnu 2017), aby se zde pokusil navázat na úspěch své první nahrávky, která reflektovala hudbu Johannesa Brahmse, Alfreda Schnittkeho a Gabriela Faurého. Mladí muzikanti se tentokrát zaměřili na hudbu Rakušana Wolfganga Amadea Mozarta, našeho Gustava Mahlera a Němce Roberta Schumanna. Uběhlo tři čtvrtě roku a pod záštitou značky RCA red seal vychází u Sony Music více než hodinové album, které má opět ambice oslovit i nejnáročnějšího posluchače.

Smysl tohoto tvrzení je dvojí, technický i umělecký. Všechny čtyři nástroje jsou totiž znovu zachyceny v ideálním zvukovém spektru. Citlivé ucho neruší jakákoliv disproporce. Dominantní skladebná linka není rezultátem nastavení mikrofonů ani nepatřičnou manipulací s vymoženostmi nahrávacího studia.

V plném rozsahu se tak na záznamu setkáváme s autentickým otiskem hráčského umění umělců, kteří jsou velkými mistry svých nástrojů. Jsou to houslista Christoph Horák, violista Micha Afkham, violoncellista Bruno Delepelaire a klavíristka Kim Barbier. Právě o funkci klavíru v třech zvolených kompozicích se opírá i hezky napsaný průvodní text bookletu (autorkou je Ingeborg Allihn), který je uváděn podtitulkem "Dialog mezi klávesami a třemi smyčcovými nástroji". Právě sympatická francouzská klavíristka Kim Barbier, jejíž vzezření jé též francouzské, je samozřejmě klíčem k celkovému vyznění atmosféry skladeb, jejichž základ tvoří takřka praotec klavírního kvartetu, tedy kvartet G moll, K. 478 Wolfganga Amadea Mozarta, který se o výhradní postavení svého díla z roku 1785 přihlásil již bravurním a výrazným vstupním tématem první věty. Toto allegro je ze všech tří částí díla nejdelší, následující Andante v Bis dur a Rondo - Allegro moderato v G dur pak dávají Kim Barbier tu nejlepší příležitost, aby uplatnila svou výtečnou hráčskou vyspělost a strhla svou hrou všechny své kolegy ke hře plné vášně přesně tak, jak již bylo popsáno v recenzi na disk předchozí.

Schumannův klavírní kvartet Es dur, op. 47 z roku 1842 má ovšem Barbier ve stejně přesvědčivých a snad až čarodějných rukou. Výraz je přímo podmanivý a souzvuk s ostatními kolegy přináší štědrou paletu barev, které jakoby Schumann štětcem maloval do námi obývaného prostoru. Violoncello Bruna Delepelaira se ve třetí větě hlásí k půvabným zvukomalebným nuancím, housle Christopha Horáka přináší vlny vzruchu jak v úprku věty druhé (scherzo, molto vivace), tak v kompozičně fantastickém finále, ktéré je spolu s mistrovstvím violisty Michi Afkhama třešničkou na dortu.

Rané jedenáctiminutové torzo pro klavírní kvartet v A moll Gustava Mahlera, je na disku zařazeno mezi práce rakouského a německého autora. Je vhodně zvoleným spojovacím materiálem, který chvályhodně připomíná, že zde existuje sice rozsahem nevelká, avšak historicky a v kontextu s ostatním mahlerovým dílem významná kompozice, jež by měla být častěji zařazována do programu významných komorních koncertů. Zahrána je s noblesou, zralým životním nadhledem a s čistou muzikantskou radostí.

www.berlinpianoquartet.de

www.kimbarbier.com

www.sonyclassical.de

www.pr2classic.de