Recenze CD : Zdařilá Beethovena 9. symfonie z Bonnu s Českým filharmonickým sborem Brno

28.02.2017

Nahrávek Beethovenovy deváté symfonie vzniklo a i nadále bude vznikat obrovské množství. Mladší generaci dirigentů láká představení svého pohledu na toto dílo, generace starší se k němu velmi ráda vrací, aby k svým mladším snímkům poskytla umělecky vyzrálou alternativu. Švýcarský klavírista a dirigent Stefan Blunier, který se narodil roku 1964 v Bernu, postupně pro nahrávací společnost MDG (zkratka názvu "Musikproduktion Dabringhaus und Grimm") realizuje celý beethovenovský symfonický komplet. A je to moc dobře!

Má k dispozici orchestr, který dokonce nese skladatelovo jméno. V čele opery v Bonnu a tělesa Beethoven Orchester Bonn je od sezóny 2008/2009, a má tak ideální podmínky pro realizaci svých uměleckých představ a to z velmi dlouhodobého hlediska. Ideální se zdá být i nahrávací tým, který se postaral o velmi barevný a čerstvě působící zvuk nahrávky. Hodně se zde kladlo důraz na detail jednotlivých nástrojů, v tomto ohledu se nezapomnělo ani na hluboké smyčce a tympány. Vyvážení orchestrální a vokální složky lze též považovat za zdařilé, zdá se, že je sál Beethovenhalle přímo předurčen k realizaci úspěšných nahrávek nejen Beethovenovy symfonické tvorby. Zvukový mistr Friedrich Wilhelm Rödding k celkovým proporcím přistoupil zodpovědně a se smyslem pro plasticitu. Důraz na stereofonní a prostorový efekt je v některých momentech enormní. Obchodní značka "222 RECORDING", tedy způsob či lépe řečeno filozofie, se kterou se k záznamu zvuku přistupuje, evidentně není laciným obchodním lákadlem.

Pro našeho posluchače musí být velmi zajímavý fakt, že je výrazným elementem projektu i český prvek. Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) v prosinci roku 2015 prokázal své výtečné umělecké kvality a bude vpravdě ozdobou celého kompletu. Jednotlivé skupiny zní báječně kultivovaně, čistě a měkce, k nalezení není jediná disproporce, zaváhání či nepřesnost. Spolu s velmi dobře hrajícím orchestrem tak Blunier ve všech čtyřech větách vystihl tempově a výrazově zajímavou hudební paletu, kterou lze vzhledem k jejímu geografickému původu označit za příjemně autentickou.

Vzhledem k reprezentativnosti celého projektu byli očividně vybráni i reprezentativní sólisté. Američan Robert Dean Smith je majitelem podmanivého tenorového hlasu, který bez ztráty objemnosti stoupá sebejistě do nejvyšších poloh. Německý basista Georg Zeppenfeld je velezkušeným pěvcem, autoritou, která závěrečné části symfonie dodává noblesní charakter. Jak sopranistka Elza van den Heever, tak mezzosopranistka Janina Baechle taktéž znějí výborně a uzavírají tak výčet prvků, které tvoří základ úspěšného nahrávacího projektu.