Recenze CD : Brilantní hra Bizjak piano duo u Onyx

21.01.2017

Klavírní duo ze Srbska může být objektem zájmu o jinou než běžnou interpretační tradici. Sestry Lidija a Sanja Bizjak (Bizjak Piano Duo) studovaly v Bělehradu, odkud se dostaly do Paříže. Následné ocenění v soutěži ARD v Mnichově je dostalo do popředí svého oboru. Na disku, který je rozmanitým prostorem hudby Bohuslava Martinů, Igora Stravinského, Dmitrije Šostakoviče a Francise Poulenca, jsou zachyceny se Stuttgartskými filharmoniky, jež řídí velmi perspektivní a erudovaný dirigent Radoslaw Szulc. Záznam byl pořízen v Gustav-Siegle Haus, budově nazvané po významném stuttgartském průmyslníkovi žijícím v letech 1840 až 1905, jehož aktivity přesahovaly i do sociálního a politického spektra.

CD vydavatelství Onyx zajímavě propojuje hudbu psanou pro symfonický orchestr a dva klavíry, zde hovoříme o díle Martinů (H292) a Poulenca (FP61). V případě Šostakoviče je to Concertino pro dva klavíry op. 94, Stravinskij je zastoupen Sonátou pro dva klavíry.

Skutečně impozantní dílo Martinů obsahuje všechny prvky skladatelova génia a nutí interpretky k enormnímu soustředění jak v částech, v kterých jsou doprovázeny orchestrem, tak v těch, které jsou určeny výhradně jejich sólovému hlasu a mají za úkol nést myšlenku v kontextu jejich umělecké interpretace. Sestry Bizjakovi mají vše potřebné proto, aby báječně souzněly a doplňovaly adekvátní odezvy hráčů orchestru. V podobném duchu lze hovořit o hravé a živé hudbě Poulence, jehož skladba patří mezi nejoblíbenější a nejhranější svého žánru a nabízí bryskní melodiku a fantastickou hravost. Jednovětý Šostakovič obsahuje vše, co od Šostakovičova ducha čekáme. Skladbu zkomponoval pro svého syna Maxima a je roztančená a groteskní, skotačivá a rytmicky rozjásaná. Sestry pianistky zde uplatňují své technické kvality a jejich virtuozita nemá hranic. Třívětý Stravinskij má velkou interpretační hloubku, v kontrastu se skladbami českého a francouzského skladatele, které ji spolu s Šostakovičovým Concertinem rámují, jsou pohledem do čistého světa klavírní procítěnosti, která není potlačována či ovlivňována orchestrálními barvami, a tak lze říci, že je ještě intenzivnějším a niternějším pohledem pod pokličku ruského mistra. Hra Lidije a Sanji Bizjak je výtečným zdrojem inspirace, jejich krásně znějící nástroje pak důvodem k tomu, abychom tento svět objevovali do velké hloubky a opakovanými poslechy se více a více ponořovali do krásného světa jejich zářících tónů. Nahrávka se velmi vydařila dramaturgicky i interpretačně a vřele ji lze doporučit i pro její kvalitní a čitelný měkký zvuk.