Nová inscenace Trójanů v Staatstheater Nürnberg zaujme ve více i méně pozitivním smyslu

14.11.2017

Foto © ElegantClassics
Foto © ElegantClassics

Berliozova opera Trójané je plná překrásných hudebních momentů. Skladatel dal partituře všechen svůj um a do sedadel posluchače připoutají jak velké sborové scény, tak výrazné hudební plochy, jež jsou prokomponované hlasy sólových nástrojů. Dílo je to obrovité a pro první poslechy složité. Při jeho cíleném a dlouhodobějším zkoumání a objevování se však více a více otevírá jeho krása a do paměti se vrývá nejeden skladebně geniální moment. Návratnost investice času stráveného s hudbou francouzského skladatele je vysoká a přináší velké hudební potěšení.

Váhat s cestou do Norimberku tedy nebylo na místě a bylo možné se těšit už jen na samotný zvuk zdejší filharmonie vedené Marcusem Boschem. Ten měl zvuk svého orchestru připraven do nejmenšího detailu. Nesnažil se o laciný efekt, kterého mohlo být dosaženo hřmotností, přehnanou agogikou či příliš rychlými tempy. Sluch posluchače nebyl zahlcen, posluchač byl v pravém slova smyslu hudbou pohlcen. Jak orchestr, tak sbor pod vedením sbormistra Tarmo Vaaska podal vyrovnaný a umělecky koncentrovaný výkon hodný velké pochvaly a uznání.

Foto © Ludwig Olah
Foto © Ludwig Olah

Koho bylo možno slyšet v hlavních rolích? Aeneasem byl Mirko Roschkowski, pěvec mladší generace, který se na konci představení nebál dát najevo, že toho za tento večer má dost. Není se čemu divit a bylo to sympatické gesto. Výkon podal výborný, s rolí si poradil velmi zkušeným způsobem po herecké i pěvecké stránce, na dílčí zaváhání nemá takřka smysl poukazovat. Má příjemně znějící hlas, je schopen patřičného výrazu, zároveň nepřehrává. Výtečnou Kassandrou byla Roswitha Christina Müller, která je v Norimberku stejně nenahraditelným mezzosopránem, jakým je v Lipsku Kathrin Göring. Ač nevelkým, zato hutným hlasem se dobře prezentovala i Irina Maltseva v roli Anny. Velké umění a velký hlas Katrin Adel je nutné zmínit s velkým důrazem. Její soprán je výborně technicky veden, zní čistě a hbitě, dokáže si poradit s velmi náročnými frázemi a prýští z něj nádech uhrančivého napětí. Přímo nadšený jsem byl z pěveckého výkonu německého basbarytonisty Jochena Kupfera. Evidentně v jeho osobnosti zraje velké operní jméno, jsem si jist, že o něm v budoucnosti budou mluvit posluchači těch nejvěhlasnějších operních scén! Jeho hlas má vše, co si jen lze přát.

Foto © Ludwig Olah
Foto © Ludwig Olah

Inscenace španělského režiséra Calixta Bieita se nesnažila zaujmout čímkoliv hezkým. Spíše naopak. Tak jako v běžném životě lidském, setkáváme se i zde s nechutnostmi, o jejichž líčení snad ani nemám zájem, stejně tak, jako se jim vyhýbám v životě běžném. Mnoho lidí si v nich ovšem libuje a lze jen těžko odhadovat, zda bylo záměrem režiséra na ně upozornit, či zda i on je jejich obětí a k naší smůle i osobou, jejíž vize jsme, jak chtěně tak nechtěně, nuceni vstřebávat. Vše však rozhodně nebylo pouze negativní. Výsledkem režisérovy práce byla i semknutá a charakteristická psychologie jednotlivých postav, jež se neomezila na povrchnost. Šla do hloubky a odrážela velmi pozoruhodným způsobem jak text, tak dějový obsah každé ze scén.

O kostýmech z rukou Inga Krüglera lze hovořit jen částečně, protože nemalá část účinkujících je buďto neměla vůbec, anebo jej sice měla, ale slovo kostým v této souvislosti příliš vznešené na to, aby mohlo být použito. Opět je tu ale druhá strana mince, protože například Anna či Dido se tím, co měly na sobě, rozhodně pyšnit mohly.
Foto © Ludwig Olah
Foto © Ludwig Olah

Scéna (Susanne Gschwender) byla zdařile a prakticky vytvořena tak, aby umožňovala pohyb, který je v díle, jakým jsou Trójané, nezbytný a nenahraditelný. Základním pilířem byla kromě koně, jehož obrysy byly černou barvou namalovány na obrovitém bílém papíře, dvoupodlažní smontovaná krychle, jež se v průběhu večera buďto otáčela, anebo byla demontována tak, aby v prostoru působila členitějším dojmem. Byl to jednoduchý, ale účinný prostředek, který umožňoval a usnadňoval plynulost celého jevištního děje.

Některá negativní hodnocení, která byla napsána, rozhodně nemají za cíl odrazovat od návštěvy Trójanů v Norimberku. Každý nechť si udělá názor sám. I kdyby se třeba inscenace nelíbila vizuálně, nabízí spoustu jiného! Hudbu, kterou rozhodně neuslyšíte všude, a hlasy, které si zaslouží, aby byly poslouchány!