Semperoper Ballett a s ním Sangeun Lee a Dmitrij Semionov v La Bayadere Ludwiga Minkuse

11.10.2018

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Národní balet v Praze již opět brzy uvede jeden ze skvostů světového tanečního průmyslu. La Bayadere s hudbou Ludwiga Minkuse je výzvou pro baletní ansámbly a pastvou pro oči a uši pro diváky. Opravdu se nelze divit tomu, že ji mají v Drážďanech také. A proč vlastně nevyrazit i tam, vezmeme-li v úvahu i fakt, že právě Dresden Semperoper Ballett byl, a je to ještě vskutku horká zpráva, časopisem Dance Europa vyhlášen nejlepší baletní společností roku?

Představení začátkem října se samozřejmě mohlo opřít o hru Staatskapelle Dresden a nebylo jakýmkoliv překvapením, že toto prvotřídní operně-symfonické těleso zahrálo Minkusovu hudbu tanečníkům precizně. Záležitost lze charakterizovat tak, že i slepý člověk by si balet užil. Dirigent Mikhail Agrest měl před sebou v tomto orchestru ďábelskou zbraň, jenž by snad roztančila i medvěda. Ruský maestro, rodák z Petrohradu, nabídl tanečníkům svou pomocnou ruku a ti se jí chopili znamenitě.

©ElegantClassics
©ElegantClassics

Už samotný pohled na Dmitrije Semionova (bratra slavné primabaleríny Poliny Semionové) a jeho pozice zaujaté bez jakéhokoliv pohybu, vzbuzují respekt. Jako Solor, vznešený válečník, je jeho hlavní naplní pohyb a ten byl velkolepý a technicky a stylově impozantní. Nikija, chrámová tanečnice, tou byla Sangeun Lee. Jihokorejská umělkyně, která se k drážďanskému ansámblu připojila v roce 2010, je tamní primabalerínou od roku 2016 a se svou atraktivní výškou je na pódiu výrazným elementem v každém představení. Nebylo tomu jinak ani ve výstupech se Semionovem či s Aidan Gibson, jež tančila Hamsatti. I v Kanadě se rodí talent, který najde své uplatnění v Evropě a je dobře, že i v Drážďanech můžeme vídat různorodé umělce z mnoha koutů světa. Provedením to dává lesk a mnohovrstevný náboj. Gibson lze na prknech Semperoper vídat počínaje rokem 2014 a její pohyby ladí oku výrazně! Scéna s nožem se Sangeun Lee patřila k tomu nejlépe připravenému, co bylo v daný večer možno zhlédnout. Nevím, zda je vzhledem k bezpodmínečné zlaté vizáži úloha Zlatého idola spíše odměnou či trestem, Rodrigo Pinto, o němž bohužel nemám další informace, jej však podal mistrně a strhnul diváky k nadšenému aplaudování. Jakkoliv technicky náročné pasáže jej nevyvedly z míry a i jeho výstup patřil k těm nezapomenutelným.

Celkově se provedení Bayadéry neslo ve znamení velké grácie. Hromadné scény i jednotlivé výstupy skupin značily největší kvalitu. Velkolepá scéna Arne Walther, překrásné kostýmy Erika Västheda a zejména výtečná choreografie Aarona S. Watkina (dle slavného Mariuse Petipy), to jsou baletně-divadelní prvky, které je možné zažívat stále do kola. A v podání Semeroper Ballett to platí mnohem více než dvojnásob!