Recenze CD: Baborák a Mozart - dva páni mistři u Supraphonu

26.12.2018

Ohledně hudby Wolfganga Amadea Mozarta jsem kdysi (ani si již nevzpomenu kde) zaznamenala anketu s otázkou, zda není Mozart hrán až příliš, zda ho tedy nemáme až "po krk". Druhá odpověď byla ve smyslu "Blázni! Mozarta nebude nikdy dost!". Sám jsem tenkrát hlasovala pro odpověď druhou a nedokážu si představit, že bych to někdy udělala jinak. Po recenzi na tři CD Klenke Quartett s Mozartovými smyčcovými kvintety od nahrávací společnosti Accentus chceme z naší pozice nyní představit lahodný dvojitý disk, který vychází pod značkou Supraphonu.

Jeho obsah je samozřejmě nejlépe objevovat pomocí poslechu samotného, velkým pomocníkem a perfektním zdrojem informací k tomu je pak přiložený booklet, který nejenže na fotografiích poodhaluje tváře přátel Radka Baboráka, kteří se pro nahrávání alba sešly, ale i díky rozhovoru s ním přibližuje okolnosti vzniku snímku prostřednictvím myšlenek a znalostí samotného hornisty (autorkou je Dina Šnejdarová). Hlavní obal alba zdobí zdařilá úvodní fotografie, na které je možno spatřit i půvab v podobě houslistky Martiny Bačové a violoncellistky Hany Baborákové-Shabuové.

Baborák Ensemble jako takový hraje samo sebou v obsazení širším, vnímejme ho však jako celek, kvalita a souznění všech umělců, kteří se sešli v květnu a červnu roku 2018 v kostele Českobratrské církve evangelické v Praze na Vinohradech, je spojnicí přátelského setkání špičkových muzikantů s pevně vytyčeným cílem. Tím je přínos do mozartovského světa v podobě neznámých či méně známých kompozic, do kterých musel sám Radek Baborák sám či ve spolupráci se skladatelem Tomášem Illem vstoupit.

Poslech kratších kompozic (vždy do deseti minut) pro lesní roh a smyčce, často obohacené o Baborákovi kadence, přináší posluchači blahodárné uvolnění mysli, střídá se zde Mozartovo mistrovství s očekávanou nápaditostí. V koncertantní symfonii Es dur (ta byla jako jediná nahraná ve studiu Domovina), ve které si přímo vychutnáváme šťavnatý tón flétny (Walter Auer), rozmarný tón hoboje (Clara Dent-Bogányi) a příjemně hutný tón fagotu (Bence Bogányi) a to vždy v umělecké úrovni, který se vybraně snoubí s uměleckou úrovní Radka Baboráka, lze zřejmě nalézt středobod celého alba, pro mě osobně je ale nejpůvabnější kapitolou Dvanáct duet pro dva lesní rohy K 487/496a. Čtyřiadvacet unikátních minut, ve kterých se Baborák sešel s rovnocenným chorvatským hornistou Radovanem Vlatkovičem, tvoří nebe mezi posluchačem a touto nahrávkou, nebe mezi Mozartem a interprety tohoto zdařilého alba, které potěší i toho nejnáročnějšího posluchače.

www.baborak.com

www.supraphon.com

www.radovanvlatkovic.com