Maria Bengtsson jako Straussova Arabella v inscenaci Uwe Erica Laufenberga ve Wiesbadenu

05.06.2018

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Konec května ve Wiesbadenu byl kromě skvěle obsazeného Soumraku bohů i ve znamení Straussovy opery Arabella. Vyhlášený mezinárodní operní festival i pro tento večer našel obsazení, které stálo za poslech! Inscenace byla sice v moderním hávu, vůbec ale nevybočila z myšlenkové roviny libreta a je možno říci, že se režiséru Uwe Ericu Laufenbergovi opět podařilo najít příkladný soulad mezi moderními scénickými prostředky, vkusem, humorem a Straussovou hudbou.

Se všemi účinkujícími na pódiu se pracovalo na přirozeném vystupování, nikdo nepřehrával, inscenace plynula jako potůček, který si úspěšně hledá cestičky mezi Straussovými notami a Hofmannsthalovým libretem. Příjemný pocit zdvojnásobila skvěle navržená scéna (Gisbert Jäkel) a velmi hezké kostýmy (Antje Sternberg). Světlo a velmi šikovně využívané video bylo prací Andrease Franka a Gérarda Naziriho.

Arabella se hrála den po Soumraku bohů a orchestr byl koncentrovaný a přesný jako v den předcházející. Hessenský státní orchestr pod rukama svého generálního hudebního ředitele Patricka Langeho opět předvedl, jak vysokou úroveň má! Stejně jako Wagner, i Strauss byl pro něj výzvou, kterou zvládl na výbornou. Notový mikrosvět i velké melodické oblouky byly ve své stavbě neporušené. Lange hýřil barvami, pěkně pracoval s dynamikou, tlumočil myšlenky a budoval výraz. Opravdu výborně zahráno. Zdatně spolupracoval i operní sbor pod vedením Alberta Horneho.
© ElegantClassics
© ElegantClassics

Lyrickou komedii o třech dějstvích, jenž měla premiéru roku 1933 v Drážďanech, dostalo za úkol zazpívat a zahrát několik výrazných uměleckých osobností. Hlasy jsou třeba různorodé, však je počet postav vtipného a úsměvného příběhu vcelku dost. Velké diference jsou také v naturelech jednotlivých postav. Vokálně suverénní byla především třiačtyřicetiletá Švédka Maria Bengtsson, majitelka sopránu, který by snesl pojištění. Až tak krásně zpívala! Výšky se dostávaly až nad mraky a byly čisté jako podvečerní letní obloha. Pěvkyně je v procesu úspěšného budování kariéry a není možné si přát cokoliv jiného, než abychom ji mohli na blízkých evropských scénách slýchat co nejčastěji. Pěvcem, který se již plně etabloval na slavných pódiích je Ryan McKinny. Americký basbarytonista byl veleúspěšným Amfortasem v Bayreuthu a ke svému úspěchu nyní může přidat i roli Mandryky. Zazpíval ji s velkou dávkou emocí a citu, hlas ho poslouchal na slovo a zněl příjemně a vřele. Též je nutno zmínit jeho herecké dispozice, které jsou na nadstandartní úrovni. Sopranistka Katharina Konradi letos vynechala Soumrak bohů, aby se mohla věnovat roly Zdenky. Tah to byl úspěšný, role dívky hrající proti své vůli chlapce jí velice sedla a i ona byla jednou z hlavních protagonistek úspěšného večera. Thomas Blondelle (nešťastník Matteo) je jméno, které není třeba představovat. Tento výtečný tenorista je s německým repertoárem velký kamarád a v každé roli, ve které jsem jej kdy slyšel, přišel na způsob, jak se stát oblíbencem publika.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Pojďme již k menším rolí, u kterých je ovšem otázka, zda jsou skutečně malé? Ani ne. Vzpomeňme hned Fiakermilli! Výzvou je asi pro každou koloraturní sopranistku. Pokud se ovšem najde někdo s tak bravurní technikou, jakou má Gloria Rehm. Pěvkyně obecenstvo, a zřejmě hlavně to mužské, nadchla kromě svého zpěvu i zjevem. A to určitě není na škodu. O svůj podíl na výborném vyznění večera se ovšem chtěla přihlásit i kartářka Maria Rebekka Stöhr. V kratičké úvodní scéně prvního jednání se jí to povedlo na výbornou. Komickými šlechtickými rodiči byli pěvkyním Marii Bengtsson a Katharině Konradi Němec Wolf Matthias Friedrich a Italka Romina Boscolo. Oba si k sobě výborně sedli a manželství jim i přes "zanedbatelné" rozpory šlapalo na výbornou. Když se k tomu přidal i krásný a kultivovaný zpěv, bylo nutné a potřebné i právě jim zatleskat. Hrabě Elemer, hrabě Dominik a hrabě Lamoral, tedy tři tygři, kteří bezradně krouží kolem vysněné Arabelly a jsou ji k svému neštěstí nakonec přeci jen donuceni přenechat lvovi, jsou geniálním doplňkem uměleckého dua Hofmannsthal a Strauss. Příběhu dodávají další špetku zajímavost a odlehčují těžké chvíle Zdenky. S rolemi si velmi dobře poradili pánové Aaron Cawley, Benjamin Russell a Alexander Knight.