Arabella s Ulfem Schirmerem a Betsy Horne v Lipsku

18.10.2016

Arabella © Kirsten Nijhof, Oper Leipzig (Betsy Horne, Olena Tokar)
Arabella © Kirsten Nijhof, Oper Leipzig (Betsy Horne, Olena Tokar)

S rolí Arabelly si už budu zřejmě navždy spojovat její vzorovou interpretku Renée Fleming, v případě starších nahrávek pak pravděpodobně legendární pěvkyni jména Lisa della Casa. Straussova opera na libreto Hugo von Hoffmannsthala byla premiérována roku 1933 v Drážďanech a od té doby je oblíbeným opusem mnoha dirigentů i pěvců. Vzpomeňme též sopranistky Gundulu Janowitz, Kiri te Kanawu, Camillu Nylund, Emily Magee či Karitu Mattilu, z dirigentů samozřejmě Josepha Keilbertha, Georga Soltiho nebo Christiana Thielemanna. Ti všichni a mnoho dalších se zasloužili o oblíbenost této trochu bláznivé komedie u širokého publika.

Nového lipského nastudování se ujal hudební ředitel Ulf Schirmer. Jeho hudební výklady děl německých skladatelů jsou mi obecně blízké, nejinak tomu bylo i při provedení Arabelly. Gewandhausorchester mu hrál přesně a dokázal během mnou navštíveného večera zahrát překrásné delikátní tóny. V každém taktu a v každé frázi si dirigent pohrával se Straussovskou náladou, nadnášel smyčce a spojoval jednotlivé nástrojové sekce do bohatého orchestrálního základu, z kterého vyzařovala muzikantská spontaneita.

V Lipsku, jak se po mnoha zkušenostech zdá, mají štěstí na režiséry. Němec Jan Schmidt-Garre spolu s autorkou scény Heike Scheele a autorem kostýmů Thomasem Kaiserem pěvcům vytvořil příjemné prostředí neplýtvající zbytečně divadelními rekvizitami a v prostoru mezi obligátní postelí a jednotlivými částmi a místnostmi bytového interiéru nechal vyniknout jejich pěvecké i herecké (!) schopnosti. Měl se o co opřít. Rodačka z Kalifornie, sopranistka Betsy Horne, prozatím sice nepatří mezi pěvkyně, které by byly v širším povědomí operního publika, nebude však dlouho trvat a situace se změní. Již od prvního pohledu přitažlivá žena je též majitelkou perfektně školeného hlasu, který je, zdá se, jako stvořený pro repertoár Richarda Strausse. Jako Arabella měla v Lipsku úžasné charisma, hlas zněl uvolněně a nadýchaně, blýskal se čistými barvitými výškami a dokázal jimi přirozeně a bez jakéhokoliv tlaku "proříznout" ve forte znějící orchestr. Má též nezaměnitelně krásný témbr a jistě se nepletu, řeknu-li, že je její hlas ideálně přiravený pro roli maršálky v Růžovém kavalírovi. Skvělý výkon nejvyšší možné světové úrovně, jméno umělkyně k pečlivému zapamatování.

Arabella © Kirsten Nijhof, Oper Leipzig (Tuomas Pursio, Betsy Horne)
Arabella © Kirsten Nijhof, Oper Leipzig (Tuomas Pursio, Betsy Horne)

V druhé hlavní roli se velmi dobře profiloval finský barytonista Tuomas Pursio. Jeho hlas je spíše světlejšího zabarvení, dokáže se však prosadit a svým způsobem zpěvu se k Betsy Horne velmi dobře hodil. Jako Mandryka byl ve své roli možná až příliš flegmatický a lhostejný, v závěrečné scéně však dokázal, že mu na jeho milé velmi záleží, a i svým vokálně hereckým přičiněním se přičinil o velmi dobré vyznění celého finále. Olena Tokar, která zpívala Zdenku, je tak maličkého vzrůstu, že by pro nezainteresovaného diváka nebylo problémem až do samého závěru večera věřit, že se jedná o skutečného chlapce. Zpívala velmi dobře a její duet s Arabellou v prvním dějství patřil k tomu nejlepšímu, co mohlo být onoho večera v Lipsku slyšet. Je příjemné slyšet, že je stále ještě v dobré kondici hlas ostříleného Jana-Hendrika Rooteringa (hrabě Waldner), spolu s mezzosopranistkou Karin Lovelius (Adelaide) tvořili sehranou manželskou dvojici. Jak koloraturní sopranistka Diana Tomsche (Fiakermilli), tak mezzosopranistka Sandra Janke (kartářka) svým rolím též vtiskly kus svého umění. Do svých rolí byli rovněž dobře obsazeni všichni nápadníci, které zpívali Patrick Vogel, Jürgen Kurth a Sejong Chang. Příjemně se rovněž poslouchal tenorista Markus Francke obsazený do role Mattea.

(představení : 15.10.2016)