Recenze CD: Anna Lucia Richter zpívá Franze Schuberta u Pentatone

10.03.2019

Wolf, Schumann, Liszt, Mahler, Dvořák, Strauss, Britten a mnoho dalších, všichni jsou autoři překrásných písní, je mezi nimi ovšem jeden, který srovnání nemá - Franz Schubert. Je to právě on, kdo je reprezentantem evropské písňové tvorby, nikdo jiný není ve své melodičnosti, lidskosti a půvabnosti protkán půvabem tak, jako on. Žil tragicky krátce, přesto žije navždy. Uvědomují si to i rozličné generace pěvců a do té nejmladší patří německá sopranistka Anna Lucia Richter. Její album Heimweh (stesk po domově) je v jednaosmdesáti minutách úžasné.

Schubert je vychválen do nebes už samotným výčtem pěvců, kteří se k přednesu jeho písní od počátku jejich vzniku hlásí, seznam interpretů těch nejzvučnějších jmen by byl impozantní přehlídkou nejprostšího a přitom nejpůsobivějšího nástroje - lidského hlasu. Přiřaďme do něj další jméno - Anna Lucia Richter. Ještě jí není třicet a už patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co po zemském povrchu kráčí. Dáte mi za pravdu hned při poslechu první písně An den Mond, dáte mi za pravdu i při poslechu poslední písně alba, jež nese název Der Hirt auf dem Felsen (zde i výbirně hrající klarinetista Matthias Schorn). Mezi tím prožijete ještě dalších třináct obrazů, které rodačku z Kolína nad Rýnem představují jako komplexně technicky vybavenou a nadpozemsky půvabným hlasem vybavenou mladou dámu, jejíž cestu na hudebních nosičích i v koncertních síních budeme bedlivě sledovat.

Pentatone nedávnou podepsal naši nenapodobitelnou a nezaměnitelnou Magdalenu Koženou, dohoda s Richter dává tomuto vynikajícímu labelu další punc výjimečnosti a my se, věřme, můžeme těšit na dlouhou řadu projektů, podobných těm, na kterých pianista Gerald Huber v rámci schubertovského alba pěvkyni doprovází. Anna Lucia skvostně nasazuje jakýkoliv tón, při její dikci běhá mráz po zádech a význam každého slova je naplno reprezentován citem, který do každého z nich vkládá. Přednes je to mnohavrstvý, zřetelný a čistý, výšky mají lesk a hloubky stesk. Abschied von der Erde je recitováno tak, že máme nutkání otvírat dle textu ústa též. Ave Maria snad mohlo být zvoleno v klidnějším a rozprostřenějším tempu, více si jej užiju, mám-li na něj dostatek času, je to však snad jediná drobná nesrovnalost, která jde proti mému hudebnímu smýšlení a cítění.

Nahrávalo se v květnu roku 2018 ve Studiu 1 MCO v nizozemském městě Hilversum a mohu říci, že bych byl potěšen, kdy by se zde se stejným týmem zvukových techniků nahrávalo vždy a vše. Zdařilo se totiž i z pohledu čistě technického na výbornou a jak zvuk klavíru, tak lidský hlas je zde zachycen v přirozených a nijak nepokroucených proporcích, které by mohly být za vzor některým jiným podobným projektům.