Andrea Chénier s Jonasem Kaufmannem, Anjou Harteros a Georgem Peteanem v Mnichově

07.12.2017

Photographer © W. Hösl
Photographer © W. Hösl

Opera Andrea Chénier Itala Umberta Giordana má podobný spád, jako má kupříkladu Tosca. Divák je do děje vhozen takřka přímo, dvě hodiny nádherné hudby a dech beroucího zpívání utečou jako několik minut. Na "vině" jsou skladatelé. Stvořili díla, která jsou těžko k překonání a lze je vidět mnohokrát, aniž by unavila. V Bavorské státní opeře v Mnichově se též opět sešlo pěvecké obsazení, které stejně jako v první půlce tohoto roku a poté na letním festivalu patří k těm nejvyhledávanějším.

Některým příznivcům německého tenoristy, rodáka z Mnichova, Jonase Kauffmanna se zdá, že jeho hlas těžkne. Slýchám jej docela často a nesdílím tento pocit. Z mého pohledu stále více a více zraje, jeho hlas má bez jakýchkoliv pochybností ty nejvýtečnější parametry, je neslýchaně znělý, hbitý, odvážný a zpěvný. Co víc si přát? Aby se konečně pustil do Siegfrieda! Jeho Andrea Chénier měl strhující výraz, intenzitu vnitřního prožitku, souznění s dirigentem i s ostatními pěvci na pódiu. Byl to další z řady pozoruhodných výkonů, které jsem od tohoto svrchovaného umělce slyšel.

Anja Harteros (zde Maddalena de Coigny) je jako jeho dvojče. Co platí o Kaufmannovi, to lze s určitostí říci i o této sopranistce. S každým představením se její duše převtěluje do role, kterou vyobrazuje, a ona ji skutečně a doslova vyobrazuje. Povrchnost je jejímu podmanivému sopránu cizí. V každém slově hledá (a nachází!) jeho skutečný význam a to v kontextu s tím, co se děje na scéně. Nejsou to tedy prázdné posunky ani prázdné tóny. Kaufmann a Harteros, to je nebeská dvojice, naštěstí ale v žádném případě v dnešním světě opery jediná!
Photographer © W. Hösl
Photographer © W. Hösl

Georg Petean, který se narodil roku 1975 v Rumunsku, patří ke skupině pěvců, jehož si divák zapamatuje napoprvé a navždy. Překrásné legato, které je charakteristickým prvkem jeho zpěvu, je jako pevným provazem svázáno k jeho hlasu a neodmyslitelně k němu patří. Petean své tóny též příkladným způsobem "nasazuje". Vřelá barva jeho hlasu strhává posluchače k soustředěnému poslechu. Není proto divu, že právě tyto kvality byly prostředkem k výrazně osobitému nastudování role Carla Gérarda a že byl za svůj výkon oceněn stejně bouřlivým potleskem, jako již výše zmiňovaná, prozatím stále ještě mediálně známější dvojice.

Photographer © W. Hösl
Photographer © W. Hösl

Operní orchestr byl řízen zkušeně a s velkým zápalem Marcem Armiliatem. Nelze moc pochopit, pokud mám správné informace, že se tento dirigent věnuje pouze opeře a není tak součástí proudu dirigentů, kteří volně přechází mezi orchestry symfonickými i operními. V divadelní praxi je ovšem Armiliatova osobnost pevně zasazena na stupínky nejvýznamnějších světových divadel a i výborně nastudovaná opera Andrea Chénier je důkazem toho, že je to tak správně. Hudba a ani myšlenka celého Giordanova díla nebyla ani v nejmenším rušena inscenací. Ta z dílny Philippa Stölzla (na scéně spolupracoval s Heike Vollmer, autorkou nádherných kostýmů je Anke Winckler, se světlem umně pracoval Michael Bauer) působí mnohotvárně, živě a promyšleně. Není ale vůbec divu. S výše zmiňovanými pěvci, kteří se v rámci nastudování tohoto díla po jevišti pohybovali a uváděli jej v život, muselo jít vytváření tohoto velkého zážitku pro operního diváka takřka samo.

Shodou okolností dnes zahajuje operou Andrea Chénier svou sezónu milánská La Scala. V hlavní roli budeme bohužel muset slyšet jeden z nejošklivějších hlasů, se kterým se můžeme na dnešních jevištích setkat. Jeho majitelem je Yusif Eyvazov.