Balet Alenka v říši divů Christophera Wheeldona v Mnichově s Elvinou Ibraimovou v hlavní roli

01.12.2019

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Alenka v říši divů v choreografii Christophera Wheeldona byla připravována pro Královský (jaký?) balet v Londýně a dosud se dočkala dokonce dvou video záznamů, které sice neuvěřitelně draho, ale i tak je to záslužné, vydává label Opus arte na Blu-ray a ještě i na anachronickém nosiči jménem DVD. Oba záznamy jsou s Lauren Cuthbertson v hlavní roli Alenky, ostatní role doznaly změn.

Hudba Jobyho Talbota se úžasně poslouchá i se sluchátky, její plná nádhera, živelnost, grotesknost a údernost ovšem nejlépe vyznívá naživo a nebylo lepší příležitosti než se vydat do města k řece Isar, tedy do Mnichova. Zdejší balet sice není královský, o to je ovšem upřímnější a sleduji to velmi pečlivě, dokonce i kvalitativně vyváženější. Nebyli to ovšem jen pánově Wheeldon a Talbot, kteří Bavorskému státnímu baletu připravili pevnou půdu pro špičkové baletní večery. Zmínit je nutno i design, který již před lety připravil Bob Crowley. Úchvatně připravená, prostorově výrazná, barevná a živá scéna nemá jediný nedostatek, tanečníci jsou na jí jako doma, počet představení, který byl dosud odtančen, tomu odpovídá.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Ve městě plném nádherných aut tančí nádherné ženy. Elvina Ibraimova byla Alicí roztomilou, humornou, výrazově "výraznou" a životem překypující. Technicky nemá nedostatků, její pohyb lze snad přirovnat jen k pohybu letních červánků na obloze. Kuchařku hbitě ztvárnila Srbka Mia Rudić, její zamilování se do kata bylo snad vskutku opravdové. Rudić je navíc živel, který na sebe strhává pozornost a bylo to tak po celý večer. Alenčiny sestry tančily výborně připravené dámy Marta Navarrete Villalba a Vera Segova, vedle Ibraimové byl ovšem největším zážitkem herecko-taneční výkon první sólistky Kristiny Lind, která prostě excelovala a všechny návštěvníky divadla nadchla coby matka resp. královna.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Mužské role jsou v tomto baletu možná méně výrazné, o to více ale potřebné a náročné. Alexej Popov vše podal spolehlivě, podobně vidím i Henryho Greye, který byl působivým rádžou.

Výrazně pekelný a vzrušujícím způsobem hrající byl Státní bavorský orchestr, který řídil Myron Romanul. Zažít bylo možno výtečně podaná sóla i brilantní souznění všech nástrojových skupin. Ne náhodu se tak celému ansámblu dostalo velkého potlesku.