Balet Alenka v říši divů Christophera Wheeldona v Mnichově s Elvinou Ibraimovou v hlavní roli

Alenka v říši divů v choreografii Christophera Wheeldona byla připravována pro Královský (jaký?) balet v Londýně a dosud se dočkala dokonce dvou video záznamů, které sice neuvěřitelně draho, ale i tak je to záslužné, vydává label Opus arte na Blu-ray a ještě i na anachronickém nosiči jménem DVD. Oba záznamy jsou s Lauren Cuthbertson v hlavní roli Alenky, ostatní role doznaly změn.

Hudba Jobyho Talbota se úžasně poslouchá i se sluchátky, její plná nádhera, živelnost, grotesknost a údernost ovšem nejlépe vyznívá naživo a nebylo lepší příležitosti než se vydat do města k řece Isar, tedy do Mnichova. Zdejší balet sice není královský, o to je ovšem upřímnější a sleduji to velmi pečlivě, dokonce i kvalitativně vyváženější. Nebyli to ovšem jen pánově Wheeldon a Talbot, kteří Bavorskému státnímu baletu připravili pevnou půdu pro špičkové baletní večery. Zmínit je nutno i design, který již před lety připravil Bob Crowley. Úchvatně připravená, prostorově výrazná, barevná a živá scéna nemá jediný nedostatek, tanečníci jsou na jí jako doma, počet představení, který byl dosud odtančen, tomu odpovídá.

Ve městě plném nádherných aut tančí nádherné ženy. Elvina Ibraimova byla Alicí roztomilou, humornou, výrazově "výraznou" a životem překypující. Technicky nemá nedostatků, její pohyb lze snad přirovnat jen k pohybu letních červánků na obloze. Kuchařku hbitě ztvárnila Srbka Mia Rudić, její zamilování se do kata bylo snad vskutku opravdové. Rudić je navíc živel, který na sebe strhává pozornost a bylo to tak po celý večer. Alenčiny sestry tančily výborně připravené dámy Marta Navarrete Villalba a Vera Segova, vedle Ibraimové byl ovšem největším zážitkem herecko-taneční výkon první sólistky Kristiny Lind, která prostě excelovala a všechny návštěvníky divadla nadchla coby matka resp. královna.

Mužské role jsou v tomto baletu možná méně výrazné, o to více ale potřebné a náročné. Alexej Popov vše podal spolehlivě, podobně vidím i Henryho Greye, který byl působivým rádžou.

Výrazně pekelný a vzrušujícím způsobem hrající byl Státní bavorský orchestr, který řídil Myron Romanul. Zažít bylo možno výtečně podaná sóla i brilantní souznění všech nástrojových skupin. Ne náhodu se tak celému ansámblu dostalo velkého potlesku.