Recenze CD: Paula Bujes & Pedro Huff - Brazilské skladby pro housle a cello u drama MUSICA

15.12.2018

Není hudba jako hudba, ale je-li hudba dobrá, je to jedno, zda se jí říká rap, jazz, techno nebo klasika. Nebráním se ničemu kromě Hany Zagorové, naopak vše vítám s otevřenou náručí (kromě již zmíněné Hany Zagorové). Úplně mimo žánr klasické hudby ovšem album s názvem Afluências není. Nahráno v Brazílii, konkrétně v Capela Nossa Senhora das Gracas - Instituto Ricardo Brennand na přelomu března a dubna roku 2017, hudba které z něho zní se dostává člověku mezi vlasy, pod nehty, do krve i do nohou. Dá se poslouchat jen tak, dá se u ní ovšem i juchat. Vše je navíc zabaleno do interpretace, která jde ruku v ruce s hráčskou kvalitou a muzikantskou erudovaností a disciplinovaností vysoké úrovně.

Nahrávací společnosti drama MUSICA přináší technicky vyspělé hráče, kteří dělají velkou čest svým nástrojům a, to je nutno zmínit velmi důrazně, kompozičnímu a aranžérskému umění jako takovému. Paula Bujes je houslistkou narozenou roku 1983, Pedro Huff má k srdci a tělu přirostlé violoncello od roku 1977. Oba se svými nástroji umí dělat velké věci a důkazem budiž jak kompozice od skladatelů, které si pro své album zvolili, tak vlastní skladby, které si pro své album stvořili.

Brazilská hudba je divoká, expresivní, výrazně protkaná rytmy. Nahlas musí hrát tak, že v ní musí zaniknout i případná salva z děl. Zvuky, které na této konkrétní nahrávce slyšíme jsou v přítomných skladbách často jiného charakteru, než jak je z běžného houslového a violoncellového repertoáru známe. Poťukávando, škrábando a skřípěndo je velmi často doprovázeno pizzicatem, na smyčce a těla instrumentů se nezřídka kdy tlačí, co to dá a tomu odpovídá oheň, který snad z CD plápolá ještě dříve, než jej vložíme do přehrávače. Unese nás brazilský folklór, multikulturní vliv, esence klasiky, populár v rytmu tanga a coca, vliv regionální historie i celosvětový proud.

Nechat se unést Heitorem Villa-Lobosem, Diersonem Torresem, Adrianem Coelhem, Luduinem Pitombeirou či autorskými skladbami dvou brazilských interpretů, kteří si muzikantsky náramně sedí, je s tímto albem tak snadné, tak proč si jej nepustit znovu? Až jej jednou z přehrávače vyndám, bude tak horké, že na něm půjdou smažit vajíčka. Pustíte-li si tuto hudbu v kuchyni, brambory se Vám sami oškrábou, nakrájí a naskáčou do hrnce. Nevěříte? Věřte!